Dříve se o živobytí staral muž a žena se starala o domácnost a vychovávala děti. Mělo to své výhody i nevýhody, ale je nesporné, že to mělo určitý řád, který nebyl určitě na škodu. Dnes je běžné, že se do chodu domácnosti zapojují i muži a ženy chodí do zaměstnání.

Feministky by řekly, že rovnost mezi pohlavími je důležitá, nicméně platí, že ve většině případů žena v domácnosti působí podstatně více než muž a proti tomu muž vydělává podstatně více peněz. Samozřejmě to není pravidlem.

Nicméně jsou ženy, které preferují životní styl, který fungoval dříve. Muž v práci, žena doma s dětmi. Jedná se obvykle o rodiny, kde muž podniká nebo má prestižní zaměstnání a na rodinu mu v podstatě čas nezbývá, proti tomu nemá problém s penězi, a proto si manželka může dovolit ten luxus být doma s dětmi.
 

Vlastně není co závidět

Kdo by takové ženě nezáviděl. K ruce má hospodyni i chůvu, nosí značkové oblečení, vozí se v luxusním voze, žije v překrásném domě, děti navštěvují prestižní soukromé školy a jezdí na dovolenou do atraktivních destinací, kde se běžný smrtelník nedostane.

Je to ovšem život, který je záviděníhodný? Dříve či později život na vysoké noze může vést k sociální izolaci a partnerskému odcizení. Zatímco muž se v zaměstnání neustále rozvíjí, manželka v podstatě v mnoha ohledech osobnostně stagnuje. Možná dobře vypadá, protože má na péči o sebe sama dostatek času i financí, ale krása není přece všechno.

Časem je životní styl obou partnerů naprosto neslučitelný a není nijak překvapivé, že si muž nachází milenku. Samozřejmě je bezvadné, když žena může zůstat s dětmi déle, než je obvyklé. Nicméně zříci se profesního života zcela může přinášet mnohá rizika. Není od věci mít alespoň částečný pracovní úvazek. Protože do práce nechodíme jen kvůli výdělku, ale také kvůli svému osobnímu rozvoji.