Stroje a počítače už v dnešní době přebírají mnoho lidských činností, což velikou měrou přispívá k neustálému zdokonalování, protože stroje jsou navrhovány a programovány tak, aby pracovaly rychle, přesně a efektivně. Rostoucí nahrazování lidí roboty však vyvolává i obavy.


Stačí si vzpomenout na industriální revoluci v 18. a 19. století, kdy zaniklo nespočet pracovních míst a lidé byli nuceni stěhovat se za prací do velkoměst. Se vznikem a neustálým zdokonalováním umělé inteligence můžeme hovořit také o industriální revoluci, avšak poněkud jinak zaměřenou. Průmyslová revoluce byla především technologická, díky níž přístroje nahrazovaly člověka tam, kde byla zapotřebí manuální práce.

Dá se ale předpokládat, že nastávající průmyslová revoluce, pokud to takto s nadsázkou označíme, bude spíše intelektuálního rázu. Umělá inteligence může poskytnout takové množství revolučních změn, o kterých se nám zatím může jen zdát.

Představme si běžnou situaci, kdy ukládáme na internet nebo do počítače nějaká data, knihy, důležité dokumenty, vědecké články atd. Když text uložíme, text je relativně bezpečně zálohován a je možné se k němu kdykoliv dostat pomocí sdílené, celosvětové internetové sítě. Počítače a počítačové systémy však text jako takový nechápou, a tudíž má hodnotu pouze pro nás – lidi. Zcela jiná situace by však nastala, kdyby byly počítačové systémy tak inteligentní, že by text chápaly. Byla by to velmi vážná situace. Přístroje by nám pak byly schopné odpovědět v podstatě na jakoukoliv otázku a my bychom si nemuseli pročíst ani jediný článek či knihu, abychom dostali odpověď na naši otázku, protože by všechno věděly.


Ovšem, byly by pak mnohem chytřejší a vzdělanější než kdokoliv na světě, což je pro lidi, jakožto tvůrce počítačových systémů docela ohrožující. Umělá inteligence je v současnosti předmětem mnoha závažných debat, jelikož při dosažení určité hranice inteligence se může začít chovat třeba jako jeden z nás.