Každý dělá rád něco jiného. Když jsme děti, máme spoustu zálib, studenti jich mají méně, ale o to jsou trvalejší a zaměřenější. Dospělí je v průběhu času často úplně ztrácí. Jak je možné, že se to děje, si musí zodpovědět každý z nás, ale s velikou pravděpodobností je to způsobeno změnou preferencí, nedostatkem času, vstup do práce nás vrhne do nového kolektivu, plného nových lidí s novými zálibami a my se po čase začneme přizpůsobovat svému okolí.

Doma děti, v práci to, co dělají jiní.
Záliby jsou pro nás to, co nás nabíjí, dodávají nám energii, abychom se chtěli pohnout vpřed, abychom každé ráno vstali a abychom měli vůbec DŮVOD všeobecně.

Děti jsou krásná motivace, ale den za dnem, rok za rokem, nic než děti a práce, může být značně unavující. Televize by se snad ani neměla považovat za zábavu, protože pracuje na principu, vykydnu u ní a budu zírat. Je to jistý stav nahrazující zábavu, když jste pohlcení svou zálibou, avšak je většinou falešný, svazuje nás ve světě, ze kterého nám nakonec přeskočí.

Stále dokola to samé, nic nového a nakonec ani nic nového chtít nebudeme, protože je velice pohodlné, vlastně nic nedělat.
Pokud se všichni kolem Vás budou dívat na seriály, budete se koukat taky? Když všichni budou vodit děti do dětských center, budete je tam vodit taky? Když všichni začnou jezdit auty i tam, kam bez problému dojdou, budete to dělat taky?

Dělejte, co chcete Vy! Máte svou vlastní hlavu, vyjeďte si na výlet za nějakou turistickou zajímavostí, do nákupního centra jezdí všichni. Najděte si zálibu v hledání nových věcí, nových míst a přírodních zajímavostí, nadchněte se pro věci, které Vás zajímají.

Nenechte se strhnout svým okolím a nedělejte to, co se od Vás očekává. Vaše zájmy a záliby Vás budou pohánět kupředu. Budete skutečně žít, ne jen přežívat, jako všichni lidé u televizí.